Iluze peněz může zničit návratnost vaší peněženky

Vysoká inflace způsobila, že centrální banky v mnoha zemích zahájily sérii zvyšování úrokových sazeb. Díky tomu jsou vklady mnohem lepší úrokové sazby. To je však jen část pravdy. Samotná nominální úroveň úrokových sazeb však není ukazatelem reálných zisků. Mnoho lidí však podlehne iluzi vysokých úrokových sazeb. Tato iluze dělá člověka šťastným vysokým úrokem z vkladů. Důvodem je vysoká úroková sazba vysoký nominální zisk. Zásadní je také míra inflace, která dokáže sežrat všechny nominální zisky. Z tohoto důvodu má smysl diskontovat nominální zisky o míru inflace. Iluze peněz má velký vliv na iluzi vysokých úrokových sazeb.

Co je to iluze peněz?

Iluze peněz je jedním z nejznámějších kognitivních omylů. Toto je ekonomická teorie, která říká, že lidé mají tendenci dívat se na své bohatství a příjem spíše nominálně než reálně. Jinými slovy, lidé si podvědomě neuvědomují inflaci (pokud je na mírné úrovni). To znamená, že lidé se při pohledu na úrokovou sazbu z vkladů nebo dluhopisů zaměřují na nominální výši úroku, který obdrží. Nezohledňují skutečné změny, jako je inflace. Přeci jen je lepší mít vklad za 0,0 % a mít cenovou deflaci 1 % než úrok z vkladu 4 % a inflaci 6 %. Pro mnoho lidí však první případ naznačuje, že peníze „nefungují“. To si však lidé uvědomují až v dlouhodobém horizontu. Krátkodobě podlehnou iluzi. Zaměřují se na nominální hodnotu výdělku. Je to jednodušší než přepočítat svůj plat na metr čtvereční bydlení nebo počet vajec.

Poprvé pojem peněžní iluze představil ekonomům Irving Fischer. Tento titul byl představen v knize "Stabilizace dolaru". V roce 1928 Fischer věnoval celou knihu "Iluze peněz" právě tento fenomén. Termín si získal oblibu díky Johnu Maynardu Keynesovi, který byl „ekonomickou hvězdou“ v meziválečném období a těsně po válce.

Co způsobuje inflaci? Podle monetárního přístupu k ekonomii způsobuje nárůst peněžní zásoby ceteris paribus pokles kupní síly měny. Podle analýzy Banky pro mezinárodní platby se v prostředí vysoké inflace nachází zvláště silný vztah mezi peněžní zásobou a inflací.

Výzkum iluze peněz provedli četní ekonomové. Jeden z článků z roku 1997, jehož autory byli E. Shafir, PA Diamond a A. Tversky, potvrdil existenci tohoto fenoménu v každodenním životě. Příčiny peněžní iluze jsou podle nich:

• Cenová přilnavost Peněžní iluze vysvětluje, proč se nominální ceny pomalu přizpůsobují změnám cenové hladiny v ekonomice.
• Uzavřené smlouvy a právo – smlouvy často nezahrnují cenovou indexaci hodnoty smlouvy. Tak je tomu například u pracovních smluv. Pracovní smlouvy s indexovanou odměnou se podepisují jen zřídka. Většinou je to sám zaměstnanec, kdo musí zaměstnavatele nějak přesvědčit, aby mzdu zvýšil.
• Žádné ekonomické vzdělání – masmédia se nezabývají vzděláváním lidí v ekonomických znalostech. Mnoho lidí si nedokáže spočítat skutečnou změnu platu (tedy po zohlednění inflace).

Lepkavost cen samozřejmě není trvalým jevem. Na konci, podniky chránit svůj zisk, a musí zvýšit ceny. Podle výzkumů provedených v evropských zemích dochází v průměru každých 5-7 měsíců ke změně ceníku produktů a služeb při běžné inflaci.

Jak vypočítat skutečné změny cen a úrokových sazeb?

Pro výpočet reálné úrovně úrokových sazeb je nápomocný tzv. Fischerův vzorec. Jeho hodnota se vypočítá podle následujícího vzorce:

Skutečná úroková sazba = [(1+nominální míra) / (1+míra inflace)]-1.

Vezměme si příklad:

Nominální úroková sazba je 5 %, zatímco inflace je 3 %. Dosazením do Fischerova vzorce dostaneme 1,941 %.

Iluze peněz a výdělku

Peněžní iluze platí i pro vnímání platu. Zaměstnanci se na to většinou dívají z pohledu nominálních hodnot. Nevzdělaný pracovník může přijmout zvýšení nominální mzdy, které je ve skutečnosti snížením reálné mzdy. Díky tomu si podnikatel může vylepšit marži i přes nominální navýšení mzdového fondu. Jemná inflace umožňuje vytvořit iluzi zvýšení platů. Zvýšení platu o 2 % není skutečným zvýšením, pokud se také životní náklady zvýší o 3,5 %.

Pokud dojde ke snížení platu kvůli inflaci, pracovníci nevěří, že jim zaměstnavatel skutečně snížil mzdy. Zaměstnanec by se na snížení platu o 1 % při nulové inflaci díval zcela jinak. Bral by to jako nespravedlivé snížení platu.

Iluze vysokých úrokových sazeb a investování na akciovém trhu

Při pohledu na nominální nárůsty argentinských nebo po mnoho let tureckých indexů by se dalo nabýt dojmu, že jsme přišli o velké zisky. Nic nemůže být chybnější. V případě investování na zahraničních trzích je důležitý i vliv kurzu. Nominální nárůst turecké liry neznamená nic, pokud lira ztratila více hodnoty, než akciový trh získal. Z tohoto důvodu se při investování na zahraničních trzích můžete podívat na to, jak se formuje makroekonomické prostředí. Geografická diverzifikace má smysl při investování do stabilních měn. Samotná měnová stabilita však může být snem, pokud je vytvořena uměle. Fixní směnný kurz byl jedním z důvodů, proč to způsobilo Asijská krize z roku 1998.

ČÍST: Argentinská krize - Tango s dluhy a bankroty

Investoři se také mohou nechat oklamat růstem nominálních příjmů a zisku jako reálným růstem. Důležitý je skutečný růst podniku, tedy očištěný o inflaci. Jedna věc je růst firmy o 15 % při 1% inflaci a druhá věc je růst o 25 % při 20% inflaci. Na první pohled se může zdát, že posledně jmenovaná společnost se rozvíjí rychleji.

Při investování je proto vždy třeba brát v úvahu vliv inflace na výkonnost investic. Jinak budeme v pokušení velký nominální růst na akciových trzích zemí zažívajících inflaci. Vždy je však třeba zvážit skutečnou míru návratnosti.

Skvělým příkladem je chování turecké burzy již několik let]. I přes nominální nárůst ceny akcií na tureckém akciovém trhu došlo v důsledku výrazného oslabení turecké liry k reálnému poklesu hodnoty akcií. Investor v dolarech ve skutečnosti přišel o peníze, přestože generoval nominální zisk počítaný v tureckých lirách. Níže se můžete podívat na srovnání indexu BIST 100 (oranžová) a iShares MSCI Turkey (modrá).

Vztah mezi kurzem dluhopisů a kurzem akcií

Sluší se také připomenout, že iluze platí i pro samotné násobiče, což může být zavádějící. Násobky ocenění společnosti se liší v závislosti na výši úrokových sazeb a inflaci. Stojí za připomenutí, že investor má vždy na výběr mezi investováním do různých finančních nástrojů. Výběr závisí na poměru rizika a odměny. Pokud ceny dluhopisů klesají (výnosy rostou), musí se ocenění akcií upravit. Samozřejmě se zde bavíme o širokém trhu. Pokud například investor může získat 6 % z 10letého státního dluhopisu, pak by 10letý očekávaný výnos z akciového portfolia měl být výrazně nad 6 %. Investice do akcií je totiž riskantnější než nákup státních dluhopisů. Pokud trh očekává, že výnosy dluhopisů neklesnou a akciový trh poskytuje průměrnou roční míru návratnosti 5 %, je pravděpodobná korekce ocenění. To bylo vidět na americkém akciovém trhu v roce 2022. Obavy z trvalého růstu úrokových sazeb ve Spojených státech způsobily, že valuace mnoha společností prudce klesly.

Níže uvedený graf ukazuje, že v letech stagflace (1970-1980) byl poměr ceny k zisku jednociferný. Na druhou stranu v období nízkých úrokových sazeb měl tento poměr vysokou hodnotu. Vrchol nad 120 byl způsoben nízkými zisky společností, které tlačil nahoru hodnotu PE.

zdroj: macrotrend.com

Iluze peněz a smršťování

Lidé mají velmi často problém pochopit, jaká je skutečná cena a co nominální. Ve skutečnosti porovnávají pouze změnu nominálních cen. Výrobci si uvědomují, že lidé jsou vázáni na ceny. Z tohoto důvodu někdy mění velikost balíků (tzv smršťování). Aktuálně se v obchodech objevují čokoládové tyčinky o hmotnosti 80-90 gramů, které se vizuálně příliš neliší od tyčinek před redukcí váhy. Tato strategie umožňuje přenést náklady na klienta, ale ve skryté podobě. Ne změnou ceny, ale velikosti.

Jsou firmy, které dokážou udržet fixní ceny svých produktů velmi dlouhou dobu. Příkladem je párek v rohlíku prodávaný v Costco. Po mnoho let je jeho cena 1,5 $ za kus. Aby cena zůstala na této úrovni, došlo ke změně složení uzenin, dodavatelů buchet a snížení počtu ingrediencí v párku v rohlíku (upuštěno od okurek). Nominální cena za produkt se nezměnila, ale změnila se jeho kvalita.

Iluze peněz: spása pro dlužníka a noční můra pro střadatele

Jedná se o situaci, kdy se investoři zaměřují na nominální výnosnost dané investice. Často přehlížejí vliv inflace na zisky. Totéž platí s úrokovými sazbami. Lidé s úsporami mají rádi vysoké úrokové sazby. Dlužníci zase raději platí nízké nominální úrokové sazby. Zaměření se na nominální hodnotu úrokové sazby je však kognitivní zkreslení. Úrokové sazby by neměly být posuzovány z jejich nominální hodnoty. Vždy by měly souviset s úrovní inflace. Pokud je v dané zemi úroková sazba úvěru 10 % a inflace 15 %, je to pro dlužníka výhodnější situace než v případě, kdy si půjčuje za 5 % a inflace je 0 %. V prvním případě, pokud s inflací porostou pouze jeho příjmy, bude splácení úvěru snazší než v případě druhém.

V prvním případě jde o záporné úrokové sazby. To znamená, že dlužník, alespoň teoreticky, zaplatí reálně méně, než je hodnota přijatého úvěru. Samozřejmě nominálně zaplatíte více. Po diskontování platby o míru inflace však dojde ke skutečné ztrátě na straně věřitele (banky, finanční instituce). Samozřejmě, čím déle bude taková nerovnováha trvat, tím hůře bude alokace kapitálu v ekonomice vypadat. Bude zde i druhý faktor, měna země s takovou měnovou politikou by měla znehodnotit. To zase způsobí fenomén „importování inflace“. Samozřejmě, čím více země závisí na obchodu, tím větší je účinek tohoto jevu.

Ne každý věří v existenci iluze peněz

Existují však odpůrci této teorie. Tvrdí, že lidé nejsou nerozumní. Koneckonců, vidí změny cen při každém nákupu. To platí zejména o vysoké inflaci, když si lidé vzpomenou na staré ceny. Pokud je však inflace na úrovni 1-3 %, mnoho lidí si změnu ceny nemusí hned všimnout. Rovněž stojí za připomenutí, že společnosti dělají vše pro to, aby skryly skutečnou změnu cen svých produktů. Z tohoto důvodu snižují gramáž, složení produktu (hledají levnější náhražky) nebo snižují kvalitu služeb.

Jak ochránit svůj majetek před iluzí peněz?

Inflace je skrytá daň, která je tím přísnější, čím více peněz ušetříte. Jak chránit svůj majetek? Existuje mnoho způsobů, jak se snadno zajistit proti inflaci. Jedním z nich je investování do geograficky diverzifikovaných akciové portfolio. Díky tomu bude mít investor expozici vůči zemím v různých makroekonomických prostředích. Některé země budou těžit z vysoké inflace (např. vývozci komodit). V prostředí vysoké inflace se vyplatí mít společnosti s tzv. cenovou silou, tedy schopností přenášet rostoucí náklady na spotřebitele.

Investoři s konzervativnějším myšlením mohou uvažovat o nákupu zlata (historicky se mu během inflace dařilo) a nemovitostí v dobrých lokalitách. Pokud někdo ocení zpestření, možná investovat do REIT působící na klíčovém trhu infrastruktury.

Souhrn

Iluze peněz a iluze úrokové míry spolu souvisí. V obou případech se spotřebitelé a investoři dívají na nominální hodnoty. „Zapomínají“ na takové drobnosti, jako je dopad inflace, která mění reálnou hladinu cen. To má důsledky jak pro rozpočet domácnosti, tak pro investiční portfolio. V domácím rozpočtu může podlehnutí iluzi peněz způsobit, že pracovníci budou reálně vydělávat méně, protože jejich mzdy nemusí sledovat inflaci. Pro investory může iluze peněz a úrokových sazeb způsobit, že se nominální zisky promění ve skutečné ztráty.